NAŠE CHARISMA

O co nám jde?

V centru našeho života stojí znovunalezení podstaty evangelia - v objevení cesty "duchovního dětství" podle vzoru svaté Terezie od Dítěte Ježíše a obou našich zakladatelů. Prohlubovat zkušenost bezpodmínečné Boží lásky a neochvějné důvěry k milosrdnému Bohu Otci, stejně jako dělit se o tuto zkušenost s druhými lidmi, je posláním každé naší sestry. V Dítěti Ježíši jsme povolány objevovat "lidskou tvář" Emmanuele - Boha, který je s námi, jenž se pro nás stal maličkým a svou dětskou nevinnost nikdy neztratil. Svým životem chceme hlásat, že svatost je každému dostupná, protože nespočívá v bezchybnosti, ale v hloubce vztahu s tímto Nevinným. Chceme dělat třeba jen malé věci, ale s velkou láskou: "V srdci své matky Církve, budu Láskou, tak budu vším..."  (sv. Terezie z Lisieux)                                           

Jistotu milosrdné Boží lásky, čerpáme z vnitřní modlitby, která charakterizuje celou rodinu bosého karmelu. Naše služba potřebným má být plodem i součástí takto prožívaného vztahu k Bohu, součástí života modlitby. 

...ještě o "cestě duchovního dětství"

Naši zakladatelé nám vybrali za patronku kongregace sv. Terezii z Lisieux (1873-1897). Tato francouzská světice, jež žila za mřížemi kláštera bosých karmelitek, se pro nás stala duchovní matkou. Velikost svaté Terezie nespočívá jen v tom, že jasně ukázala, a to především svým životem, ideál duchovního dětství, ale že dokázala nalézt i způsob k jeho dosažení. Tou je její "malá cesta": cesta hledání, někdy i velmi bolestného, jak naplnit své nekonečné touhy po lásce a svatosti, když je člověk slabý a neschopný je realizovat. Přicházejí pokušení vzpoury, rezignace, pýchy či agresivity... A tu přichází světlo do Terezčiných temnot: svatost nespočívá v bezvadnosti a bezchybnosti, nýbrž v absolutní důvěře Bohu. Stačí přijmout svou ubohost a předkládat ji Božímu milosrdenství. Veškerá askeze pak spočívá podstatně v sebezáporu vlastní vůle. Svojí odevzdaností a oproštěností od představ o vlastní svatosti tak Terezie umožnila Ježíši, aby v ní miloval a působil On sám. Stala se apoštolkou Boha, který nekonečně miluje člověka. Její "malá cesta" zbavuje člověka falešných obrazů Boha i strachu z vlastní ubohosti.


"Ach! Kdyby všechny slabé a nedokonalé duše cítily to, co cítí nejmenší ze všech duší, duše vaší Terezky, ani jedna by si nezoufala, že nemůže dospět na horu lásky: vždyť Ježíš nežádá velké činy, ale jen odevzdanost a vděčnost..."  (sv. Terezie z Lisieux)

...a jak to vnímali naši zakladatelé? 

Podle učení našich zakladatelů spočívá duchovní dětství ve sjednocení s Ježíšem - Dítětem, který prožíval svůj synovský vztah k Otci od jesliček až po kříž. Podílem na Kristově Synovství mají sestry v jistém smyslu na zemi prodlužovat či zpřítomňovat tento důvěrný vztah lásky k Bohu Otci. V této lásce nacházíme "páku", která je schopna hýbat světem.

"Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn..."                                                                                                       Iz 9,5


"V Dítěti Ježíši se láska projevila jako plná a prostá radost milování..."

                                                     ct. O. Anselm od sv. Ondřeje Corsini

     "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha."                                                                                          L 23,46


"Bůh nikdy neopouští ty, kteří v něho skládají celou svou naději."

                                                             ct. M. Terezie od sv. Josefa