MODLITBA
náš způsob modlitby
Kromě společné liturgické modlitby tvoří neoddělnou součást našeho života tiché rozjímání. Pro tereziánský Karmel je charakteristická tzv. vnitřní modlitba, jež spočívá ve zpřítomňování si Krista ve vlastním nitru. Nejde při ní však o křečovitou snahu obrazotvornosti, ale o prostý pohled víry, který si uvědomuje (často velmi matně a temně) Kristovu přítomnost a pokouší se v ní setrvávat.
"Jste-li veselé, hleďte na něj jako na vzkříšeného ... Jste-li v utrpeních nebo smutné, hleďte na něj cestou do Zahrady!" sv. Terezie z Avily
"...vnitřní modlitba není, podle mého názoru, nic jiného než styk přátelství, časté přebývání o samotě s tím, od něhož víme, že nás miluje." sv. Terezie z Avily
Atmosférou tereziánské modlitby je citlivé vnímání přítomnosti a rozpoložení druhého se současným prožíváním vlastního rozpoložení a přítomnosti sebe samého. V této otevřenosti a vnímavosti vůči životu "toho druhého" však Kristus oranta vždy předchází a má v ní absolutní prvenství. Jednou je výchozím bodem vzájemného sdílení životní situace oranta, kterou orant nachází současně přítomnou v Kristově životním příběhu. Jindy začíná modlitba zaměřením na konkrétní událost Ježíšova života, nebo přímo zasažením touto událostí, již si orant přisvojuje. Do dialogu modlitby je tak vtažen každodenní život a do každodenního života proniká evangelium a zpřítomňuje se v něm.
"...prostě řeknu Bohu, co mu chci říct, bez vzletných frází, a on mi vždycky rozumí! Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k Nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti. Zkrátka, je to něco velkého, nadpřirozeného, co mi rozšiřuje duši a spojuje mě s Ježíšem." sv. Terezie z Lisieux
Sestry naší kongregace mají v modlitbě zvláštním způsobem pamatovat na kněze, misionáře a misie.