poustevníci na hoře Karmel

Prvními členy karmelitánského řádu byli poustevníci, kteří se usadili ve Svaté Zemi především v době křižáckých výprav, aby po vzoru starozákonního proroka Eliáše usilovali v jeskyních pohoří Karmelu o kontemplativní způsob života. Ve snaze následovat svého duchovního otce si kladli za cíl "s horlivostí horlit pro Hospodina zástupů" a usilovat o pravou čistotu srdce, aby se tak disponovali k přijetí daru přebývání v neustálé Boží přítomnosti, ke zkušenosti: "Bůh žije a já stojím před Jeho Tváří".

Dalším hlavním rysem těchto poustevníků byla hluboká mariánská úcta. Podle staré tradice bratři postavili uprostřed svých pousteven na hoře Karmel kapli, zasvěcenou Panně Marii. Místní obyvatelé je proto nazývali "Bratry Panny Marie".

Po přesídlení do Evropy bratři rozlišovali poslání sdílet poznané. Vnímali povolání vyjít ze samoty a nést oheň Eliášův (onu blízkost s Hospodinem) také svým bližním k jejich duchovnímu prospěchu. Karmelitánskou spiritualitu tedy charakterizuje i apoštolská služba.